Dopis od preláta (leden 2016)

V prvním dopise roku 2016 hovoří prelát Opus Dei o Panně Marii, o nutnosti zpytovat svědomí a o Roku milosrdenství, který v církvi právě probíhá.

Pastýřské listy
Opus Dei - Dopis od preláta (leden 2016)

Nejdražší, ať mi Ježíš chrání mé dcery a mé syny!

Naplňuje nás radost, když se modlíme vstupní antifonu dnešní mše svaté: Salve, sancta Parens…; buď pozdravena, svatá Matko Boží, protože jsi porodila Krále, který vládne nebi i zemi na věky věků1. Působí nám ohromnou radost vyznávat naši víru v Mariino božské mateřství, které je kořenem ostatních privilegií, kterými Nejsvětější Trojice ozdobila naši Paní. Bůh ji stvořil neposkvrněnou a naplnil ji milostí, aby také její panenské tělo bylo jakoby předurčené k tělesnému zplození Božího Syna2. Jaký div! Právem můžeme říci Matce Boží a Matce naší: Více než ty je pouze Bůh!3

Chápeme nadšení křesťanů v Efezu, městě, kde se slavil ekumenický koncil, který definoval toto mariánské dogma v roce 431. Dějiny nám uchovaly svědectví o radosti křesťanů tváří v tvář těmto srozumitelným, jasným rozhodnutím, která potvrzovala to, v co všichni věřili4. Svatý Josemaría to připomíná v jedné ze svých homilií slovy převzatými od sv. Cyrila Alexandrijského, který při tomto ekumenickém shromáždění sehrál zásadní roli: «Veškerý lid města Efezu očekával od časných ranních hodin až do večera rozhodnutí… Když vešlo v známost, že autor rouhačských výroků byl poražen, všichni jsme začali jednomyslně chválit Boha a provolávat sněmu slávu, protože padl nepřítel víry. Potom jsme vyšli z chrámu a za svitu pochodní jsme se ubírali domů. Bylo to navečer, celé město bylo plné radosti a světla»5. A náš Otec to komentuje: tak píše sv. Cyril a nemohu popřít, že i přes vzdálenost šestnácti století mě onen projev zbožnosti hluboce dojímá6.

Mám ještě v paměti, jak jsme v roce 1971 navštívili Loreto. Nemohli jsme vstoupit do nazaretského domku, protože už byl zavřený. Sv. Josemaría si klekl, přitiskl se k mřížím a říkal: Matko, Matko moje a Matko naše! A vylil tam svoji lásku a lásku svých synů a dcer všech dob. Do baziliky jsme dorazili s mírnou nevolností kvůli silnici plné zatáček. To ale nebylo překážkou pro jeho modlitbu a jeho vděčnost k naší nebeské Matce.

Matka Boží!, volali také oni staří křesťané Efezu, kteří překypovali radostí z vyhlášení oné pravdy. A to stejné vyznáváme dneska my. Salve, sancta Parens..., buď zdráva, svatá Matko Boží!... První mariánská modlitba, která k nám dorazila, je prosba adresovaná Panně Marii ve třetím století křesťany z Egypta, kteří ji vzývali jako Boží Matku: sub tuum præsídium confúgimus, Sancta Dei Génetrix...; pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, slavná a požehnaná Panno7. Sv. Josemaría ji říkal denně a byl si při tom jistý ochranou Mariiny náruče.

Kéž dá Bůh, náš Pán, aby stejná víra hořela i v našich srdcích a z našich rtů zazníval zpěv díků, protože když ji Nejsvětější Trojice zvolila za Matku Krista, člověka, jako jsme my všichni, vložila také každého z nás pod její mateřský plášť. Je tedy Matkou Boží i matkou naší8.

V prvním čtení mše svaté uvádí liturgie formuli, kterou samotný Bůh uložil Mojžíšovi jako slova požehnání pro lid Staré smlouvy: Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!9 V naší Paní se toto požehnání uskutečnilo plně. Takhle to vysvětluje papež v jedné své homílii: žádný jiný tvor neviděl nad sebou zářit Boží tvář tak jako Maria, která dala lidskou tvář věčnému Slovu, aby ho všichni mohli kontemplovat10. Tato slova nám pomohou zarámovat tento nový rok, krátce po zahájení Svatého roku. Představují pozvánku v těchto měsících se utíkat pod svatou ochranu naší Paní, Mater misericórdiæ, jak říkáme při modlitbě Salve Regina. Vidíme Pannu Marii jako stvořenou bytost, která hojněji zakusila Boží milosrdenství, protože ve svém lůně přijala jednorozeného Božího Syna, a která nejlépe odpovídala na toto rozhazování lásky: jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova11.

Tato odpověď, ancílla Dómini, vyjadřuje naprostou ochotu naší Paní: její pokorné a poddajné nabídnutí se Božímu Slovu ke službě díla vykoupení. Její panenské mateřství ji, s nepřetržitou stálostí, vedlo k tomu, aby pocítila tíhu lidstva, když přemýšlela o tom, co jí od Boha vyřizoval sv. Gabriel: porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího; Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat navěky nad Jakubovým domem a jeho království nebude mít konce12.

Tíha lidstva a tíha Církve. Mater Ecclésiæ! Matka mystického Těla Kristova, kterým je Církev. Ve spojení s Mariinou modlitbou uskutečnila rodící se Církev svoji esenciální jednotu, spolu s Petrem a ostatními apoštoly, v očekávání příchodu Ducha svatého v den letnic13. Ona svým mateřským prostřednictvím pečovala a stále pečuje o Kristovu Nevěstu a každého z jejích údů, údů Kristových! Modleme se více za tuto jednotu, zvláště za každodenní jednotu s Petrovým nástupcem a s nástupci ostatních apoštolů.

Úcta k Panně Marii je tou nejlepší cestou, jak odhalit milosrdnou tvář našeho Otce Boha, která se odráží na vtěleném Slově. Je velmi důležité, abychom vždycky otvírali svá srdce Božímu milosrdenství. Je to nepostradatelná nutnost v každém čase, ale naše doba to možná vyžaduje zvláštním způsobem. V naší době hlubokých změn je církev povolána poskytnout svůj osobitý přínos tím, že zviditelní znamení přítomnosti a blízkosti Boží. A Svatý rok je příhodným časem pro nás všechny, abychom se rozjímáním o božském milosrdenství, přesahujícím každé lidské omezení a ozařujícím temnotu hříchu, mohli stát přesvědčivějšími a účinnějšími svědky14.

Dále je o těchto dnech pochopitelné a běžné zhodnotit uplynulý rok a ve světle tohoto pohledu načrtnout mety pro ten nastávající. Když si takové počínání umístíme na nadpřirozenou rovinu, jistě nás to pohne zahájit těchto dvanáct měsíců se svatým a naléhavým úsilím obnovit svou touhu sjednotit se s Ježíšem Kristem. Ten nejlepší způsob je v obracet se na naši Matku: k Ježíši se vždy jde i „navrací“ skrze Marii15. Ona nás vždycky přivádí ke svému Synu, tak jako služebníky na svatbě v Káně, když jim řekla: udělejte, cokoli vám řekne16. Zároveň nás kontemplace Ježíšovy tváře v evangeliu vede ke zvolání, stejně spontánnímu, plné obdivu a něhy jako oné ženy: blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily17.

Často se nový rok také přirovnává ke knize s nepopsanými listy, které má každý z nás zaplnit během následujících týdnů. Takto to vyjádřil bl. Álvaro del Portillo v den, jako je ten dnešní, roku 1980: «Poděkovat Bohu za jeho nesčetná dobrodiní a přednést mu svoji kajícnost; utvořit dobrá předsevzetí a bojovat o jejich naplnění. Pokračovat v rozšiřování Díla do všech končin!»18.

Tento cíl vám nabízím pro nadcházející rok. Don Álvaro doporučoval «zaplnit tuto čistou knihu, která se dnes otvírá, s toutéž pečlivostí a pozorností, s jakou se ve středověku zaplňovaly pergameny, které jsou velkou vzácností, dokonalým krasopisem bez kaněk. A jelikož skvrny budou – protože všichni máme padlou přirozenost a jsme plní ubohostí – ať nám neschází odvaha je přiznat jako takové, abychom je napravili. A jak je vymažeme? Pokorou a přistoupením k svátosti pokání»19.

Snažit se o nápravu našich chyb je úkolem lásky. Proto máme využívat velmi nezbytný – nevyhnutelný – prostředek, kterým je zpytování svědomí. Jak napsal sv. Josemaría, zpytování svědomí, pokud je neužíval už první člověk, vynalezl je první křesťan: probet autem seípsum homo (1 Kor 11,28), každý ať zpytuje sám sebe, říkal apoštol Korinťanům. A už i čestní lidé mezi pohany zpytovali své nitro. Ta nejposlednější prodavačka jedlých kaštanů, která prodává své skromné zboží poblíž Tibery, počítá večer peníze, které utržila, a výdaje, kolik ji stály kaštany, a čas, který věnovala jejich prodávání (...): zpytování prováděli vždycky všichni tvorové, kteří dokázali rozlišovat a měli na věcech Božích nebo na věcech pozemských nějaký zájem20.

Také vám doporučuji, abyste neopomíjeli toto denní poznání vlastní duše ve světle Božím; jak nás ujišťoval sv. Josemaría, stačí pár minut, předtím, než se uložíme k nočnímu odpočinku, ale s každodenní stálostí. Logicky existují chvíle – před přijetím svátosti smíření, během rekolekcí, o významném výročí – kdy bude namístě postupovat s větší pečlivostí. V každém případě je vždycky vhodné vzývat Ducha svatého, aby nám udělil své světlo, a zakončit úkonem lítosti a nějakým konkrétním předsevzetím pro nadcházející den. Takovýmto způsobem napravíme kurs našeho jednání a pomocí úkonů lítosti vymažeme skvrny, které jsme mohli otisknout do knihy našeho života.

O těchto svátcích, a potom i během roku, «je důležité jít do sebe a upřímně probrat svůj život. Nechejme se osvítit paprskem světla, které přichází z Betléma, světla toho, který je ten „Největší“, a učinil se maličkým; ten „Nejsilnější“, a učinil se slabým»21.

Prosme Boha, aby mnoho lidí načerpalo užitek z jubilejních odpustků tohoto Roku milosrdenství, poté co přijmou Boží odpuštění ve svaté zpovědi. Před několika týdny papež opět mluvil o této svátosti. Důležitým znakem Jubilea – říkal – je také zpověď. Přistoupit ke svátosti, skrze kterou se smiřujeme s Bohem, znamená přímo zakusit jeho milosrdenství22.

Nepřestávejte v modlitbě na moje úmysly: za Církev, za papeže a jeho spolupracovníky, za mír ve světě, za všechny duše. A pro to všechno se obracejme o přímluvu k Matce Boží. Prosme ji, aby nás v tomto Svatém roce provázel její něžný pohled, abychom všichni dokázali znovu objevit radost z Boží něhy23. Kéž Maria dá v duších, v rodinách, v národech vzejít semínko milosrdné lásky, které její Syn Ježíš rozsévá po celém světě. Pamatujme také, že během dlouhých období v životě svatého Josemaríi se každodenně, nanovo opakoval refrén připomínající Boží přítomnost: Matko, Matko moje!

Se vší láskou vám žehná a přeje rok 2016 plodný na díla lásky k Bohu a apoštolátu


váš Otec

+Javier


Řím, 1. ledna 2016.

1 Římský misál, Slavnost Matky Boží Panny Marie, Vstupní antifona.

2 Srv. Sv. Tomáš Akvinský, Komentář k evangeliu sv. Jana, kap. 1., lekce 10.

3Sv. Josemaría, Cesta, č. 496.

4Sv. Josemaría, Boží přátelé, č. 275.

5Sv. Cyril Alexandrijský, List 24 (PG 77, 138).

6Sv. Josemaría, Boží přátelé, č. 275.

7 Modlitba Pod ochranu tvou.

8Sv. Josemaría, Boží přátelé, č. 275.

9Římský misál, Slavnost Matky Boží Panny Marie, první čtení (Nm 6, 24-26).

10Papež František, Homilie při slavnosti Matky Boží Panny Marie, 1-1-2015.

11Lk 1, 38.

12Tamtéž, 31-33.

13 Srv. Sk 1,14;2,1-4.

14Papež František, Promluva při generální audienci, 9-XII-2015.

15 Sv. Josemaría, Cesta, č. 495.

16 Jan 2,5.

17 Lk 11,27.

18 Bl. Álvaro dle Portillo, Poznámky z rodinného setkání, 1-I-1980.

19 Tamtéž.

20Sv. Josemaría, Dopis 29-IX-1957, č. 71.

21Benedikt XVI., Promluva při modlitbě Anděl Páně, 4-XII-2011.

22Papež František, Promluva při generální audienci, 16-XII-2015.

23Papež František, Bula Misericordiæ vultus, 11-IV-2015, č. 24.