Dopis od preláta (květen 2016)

Když budeme při četbě evangelií meditovat o oddanosti Panny Marie, pocítíme nutnost přiblížit naše přátele a známé k jejímu Synu.

Pastýřské listy
Opus Dei - Dopis od preláta (květen 2016)

Nejdražší, ať mi Ježíš chrání mé dcery a mé syny!

Začíná mariánský měsíc par excellence, v němž se snažíme umístit úctu k Panně Marii do centra našich dnů. Mnozí z nás si vzpomenou na zbožné praktiky osvojené v dětství: modlitby k Panně Marii – pravděpodobně rodinnou modlitbu růžence –, přinášení drobných obětí, květinové ozdoby u obrazů Panny Marie…; proto doporučuji otcům a matkám rodin, abyste tyto projevy konali a brali k tomu s sebou své malé děti. Pomůže vám, když budete číst a rozjímat to, co Svatý otec píše o kontaktu mezi členy rodiny ve své poslední apoštolské exhortaci1.

Počínejme si také tak, podle doporučení a rady našeho Otce, aby úkolem každého z nás bylo v Díle „utvářet domov“, vědomi si toho, že díky této rodinné pozornosti je Opus Dei kopií nebe.

Sv. Josemaría vynaložil velké úsilí, aby v Díle podnítil mariánskou zbožnost, což je předpoklad, bez něhož není možné – nebo je velmi obtížné – následovat Ježíše Krista. Specifické místo zde má květnová pouť, zbožná praxe, která se už rozšířila po celém světě. Kromě toho nás povzbuzoval, abychom do styku s naší Paní vkládali více něžnosti a pozornosti: modlit se růženec pomalu, s rozjímáním tajemství života jejího Syna i jí samotné; modlit se v poledne Anděl Páně atd. Jde o souhrn norem zbožnosti, které, pokud se prožívají dobře, pomáhají udržet si Boží přítomnost po celý den.

Modlitba k Panně Marii s sebou nese lásku a je znamením naprosté důvěry vůči ní. Nezastavuje se na citech, kterými také tyto modlitby mohou oplývat. Ale nemáme se znepokojovat, jestliže na začátku je tu jen dobrý závazek modlit se, jakoby mechanicky, nějakou drobnou mariánskou modlitbu. Pokud tato upřímná modlitba vychází ze srdce, které navzdory obtížím nezapomíná na obětavou péči matky, Panna Maria tento slabý uhlík rozdmýchá a přivede duši k touze růst v učení jejího Syna. Tato krátká modlitba – slabý uhlík pokrytý popelem – se přemění v oheň, který sežehne osobní ubohosti a dokáže druhým lidem přinášet světlo Kristovo2.

Někdy jsme si možná říkali, že evangelia zaznamenávají málo slov Panny Marie a od sv. Josefa žádné. Přesto nám to, co Písmo zaznamenává, stačí, abychom pochopili, jak Ježíšova matka svého syna krok za krokem doprovází, připojuje se k jeho vykupitelskému poslání, raduje se s ním, trpí s ním, má ráda ty, které má rád Ježíš, stará se s mateřskou péčí o všechny, kteří jsou s ním3. Pozastavme se například u vyprávění o svatbě v Káně. Evangelista nám vypráví, že Maria řekla služebníkům: Udělejte všechno, co vám řekne (Jan 2,5). A o to právě jde; vést duše lidí tak, aby se obrátili na Ježíše a zeptali se: Domine, quid me vis facere? Pane, co chceš, abych udělal? (Sk 9,6)4.

Opírajíc se o tato slova vzývá Církev Pannu Marii v litaniích jako Mater Boni Consilii, Matku dobré rady, protože opravdu neexistuje důležitější doporučení než toto: směrovat duše k Ježíši, našemu Mistru a Vykupiteli, aby jej každý poznal, stýkal se s ním a zamiloval si jej. Takto si počínal sv. Josemaría od začátků Díla. A my, kdo jsme měli tu příležitost doprovázet jej při jeho návštěvách Panny Marie, jsme kontemplovali, jak říkal každý zdrávas tak, aby se prohluboval jeho styk s Boží Trojicí. Nezapomeneme také, že mnoha obrácením, mnoha rozhodnutím odevzdat se službě Bohu předcházelo setkání s Marií5.

Rada naší Matky služebníkům v Káně se obrací dnes na každého, protože všichni jsme byli povoláni k tomu, přibližovat druhé k Ježíši Kristu. Právě jeden ze skutků milosrdenství, který se v tomto jubilejním roce obzvláště doporučuje, je dát radu tomu, kdo ji potřebuje. Mistr si chce posloužit námi, tak jako si posloužil prvními učedníky, které posílal do všech měst, kam chtěl sám přijít, aby mu připravili cestu. Protože Pán k nám promlouvá nejenom ve skrytu srdce – vysvětluje papež František –, ale také skrze hlas a svědectví bratří. Je to opravdu velký dar, můžeme-li se setkat s muži a ženami víry, kteří nám v komplikovaných a významných životních situacích pomohou osvítit naše srdce, abychom rozpoznali Pánovu vůli6.

Sv. Josemaría chtěl, abychom si uvědomovali, že jsme Kristovy nástroje při práci na osvícení srdcí a myslí lidí. Nemůžeš být jenom pasívním prvkem, napsal. Musíš se stát skutečným přítelem svých přátel: „pomáhat jim“. Především příkladem svého chování. A potom svou radou a vlivem, který vyplývá z důvěrného přátelství7. Důvěrný vztah, který dává prostor pro dobrou radu a který vytváří osobní apoštolát přátelství a důvěry, o němž náš Otec učil už od začátku. Slova pošeptaná v pravý čas do ucha tvého kolísavého přítele; užitečný rozhovor, který jsi dovedl příhodně vyvolat; odborná rada, která zlepší jeho práci na univerzitě; a diskrétní nediskrétnost, kterou mu otevíráš netušené horizonty horlivosti… Toto všechno je „apoštolát důvěry“8.

Abychom druhým účinně pomáhali prostřednictvím rady vhodné pro jejich situaci, je nezbytné o tom nejprve hovořit s Pánem v rozjímání. Právě tam, v synovském rozhovoru s Bohem, obdržíme světlo, které můžeme předávat našim přátelům a kolegům. Právě tam nám Duch svatý dává vnitřně růst (…) a pomáhá nám nepropadnout egoismu a vlastnímu způsobu vidění věcí (…). Podstatnou podmínkou uchování tohoto daru je modlitba9.

Modlitba se ukazuje být tou nejdůležitější zbraní nám na dosah. S modlitbou Církev postupovala dopředu v průběhu staletí a s modlitbou bude postupovat i nadále, navzdory obtížím, které potkává na cestě. Tak tomu bylo také s Opus Dei, částečkou Církve, a proto sv. Josemaría důrazně opakoval, že modlitba je nejúčinnějším prostředkem ve všech potřebách. Svoje apoštolské rozhovory proto připravujme ve chvílích rozhovoru s Pánem a obracejme se o přímluvu k Panně Marii.

12. května oslavíme s velkou radostí liturgickou památku blahoslaveného Álvara. Pamatuji si na některé jeho návštěvy Matky dobré rady nedaleko Říma. Před ní se modlil v předvečer konkláve, které zvolilo svatého Jana Pavla II. za nástupce svatého Petra. A při příležitosti jednoho z mariánských roků, které vyhlásil v Opus Dei, se don Álvaro o ní takto zmínil: «Jestliže toužíme po tom, aby se naše díkůčinění konkretizovalo v lepším nasazení pro Boha, aby nezůstalo jen povrchním gestem nebo pěknými slovy, budeme se muset každý den intenzívněji obracet na Přesvatou Pannu, Mater boni consilii»10.

V návaznosti na tato slova svého milovaného předchůdce vás prosím, abychom při májové pouti i při dalších mariánských návštěvách, které každému z nás vnukne jeho osobní zbožnost, prosili naši Matku Pannu Marii za dobro rodin, za mír světa, za papeže a jeho úmysly, za potřeby Církve, Díla, za povolání, za účinnost našich apoštolských prací. Nechme tyto prosby v jejích rukách, aby je předložila Duchu svatému o blízké slavnosti Letnic. «Ona ať nás přivádí k Ježíši, k Bohu trojjedinému, při vzdávání úcty a díků a při prosbě o odpuštění»11.

Nebudu se už zmiňovat o dalších událostech tohoto měsíce a snad si mohu myslet, že pro každou a každého z vás bude každý den setkáním s Pánem, ruku v ruce s Pannou Marií.

Se vší láskou vám žehná


váš Otec

+ Javier


Řím, 1. května 2016.


P.S. Když jsem se chystal poslat tento dopis k tisku, dorazila ke mně zpráva, že papež vyhlásil hrdinské ctnosti Montse Grases. Děkujeme za to Pánu a Panně Marii Montserratské, o jejíž liturgické památce jsme tuto potěšující zprávu obdrželi. Obracejme se k této mladé dívce o přímluvu v našich potřebách.


1 Srv. Papež František, Apoštolská exhortace Amoris lætitia, 19-III-2016, kapitoly III a VII.

2 Sv. Josemaría, Panna Maria ze Sloupu, článek publikovaný po smrti autora v roce 1976 („Por las sendas de la fe“, Ed. Cristiandada, str. 172).

3 Sv. Josemaría, Jít s Kristem, č. 141.

4 Tamtéž, č. 149.

5 Tamtéž.

6 Papež František, Promluva při generální audienci, 7-V-2014.

7 Sv. Josemaría, Brázda, č. 731.

8 Sv. Josemaría, Cesta, č. 973.

9 Papež František, Promluva při generální audienci, 7-V-2014.

10 Bl. Álvaro, Dopis, 9-I-1978, č. 8 („Cartas de familia“, II, č. 135).

11 Tamtéž.