Dopis od preláta (duben 2015)

Prelát hovoří v dopise o nenahraditelné úloze rodičů ve výchově svých dětí s důrazem na mariánský rok za rodiny.

Pastýřské listy
Opus Dei - Dopis od preláta (duben 2015)

Nejdražší, ať mi Ježíš chrání mé dcery a mé syny!

Píšu vám uprostřed Svatého týdne. Obracím se na přesvatou Pannu a prosím ji, aby mariánský rok, který na její počest prožíváme, oživil naši osobní touhu vložit se úplně do scén Pánova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání během nastávajícího velikonočního tridua.

Uplynulého 28. března bylo výročí devadesáti let od kněžského svěcení svatého Josemaríi a zítra, na Zelený čtvrtek, nám liturgie silným způsobem staví před oči ustanovení eucharistie a kněžství v jeruzalémském večeřadle. Později, o Velikonoční vigilii nám hovoří o Ježíšově vítězství nad hříchem a smrtí, vítězství, které v Něm patří také nám, kteří jsme se – prostřednictvím křtu – připojili k jeho smrti a vzkříšení.

Církev uděluje svátosti křesťanské iniciace – křest, biřmování a sv. přijímání – během Velikonoční vigilie. My jsme je povětšinou přijali v dětství podle pradávné tradice, která má svůj původ v učení evangelia. A v oné slavné noci vigilie jsme zváni, abychom obnovili závazky, které v našem jménu tehdy vyslovili naši rodiče a kmotři, nebo i možná my samotní.

V souladu s pravidlem, které jsem si v těchto mariánských měsících stanovil, vám navrhuji, abyste uvažovali o důležitosti těchto svátostí v životě křesťanských rodin a aby každý den rostla naše vděčnost Nejsvětější Trojici za tato spásná tajemství, která nám umožňují účast na božských pokladech.

Všichni můžeme a máme pomoci na poli evangelizace rodin způsobem, který je nejvíce přiměřený našim osobním okolnostem. Přicházejí mi na mysl ti, kdo pracují ve školách – veřejných nebo soukromých – v přímém kontaktu s otci a matkami, s tolika mladými, kteří navštěvují jejich třídy, s profesory, s nimiž sdílejí zodpovědnost za výchovu. Vám všem připomínám, že vaše úloha, která je prvořadého významu, se nemá omezovat na předávání poznatků, které svěřence připraví na budoucnost; věnujte se – vím, že už to děláte – celkové formaci dětí a dospívajících v rozličných aspektech – lidských, duchovních, náboženských –, která je pro křesťanskou výchovu tak příznačná.

Na prvním místě je podstatná úloha otců a matek a určitým způsobem také ostatních členů rodiny: sourozenců, prarodičů atd. Rodiče, nebo ti, kteří je zastupují, jsou první, kdo má zodpovědnost za výchovu dětí. Když mluvil o různých členech rodiny, prohlásil papež: Vy, děti a mládeži, jste plody stromu, kterým je rodina: jste dobrými plody, když má strom dobré kořeny, což jsou prarodiče, a dobrý kmen, tedy rodiče. Ježíš říkal, že každý dobrý strom nese dobré plody a špatný strom špatné plody (srov. Mt 7,17). Velká lidská rodina je jako les, kde dobré stromy přinášejí solidaritu, společenství, důvěru, oporu, bezpečí, spokojenou střídmost, přátelství. Početné rodiny jsou nadějí společnosti. A proto jsou velmi důležití prarodiče. Jsou drahocenní jak z hlediska praktické pomoci, tak především z hlediska výchovného přispění. Prarodiče uchovávají hodnoty určitého lidu, rodiny a pomáhají rodičům, aby tyto hodnoty předávali dětem.1

Dal mi narodit se v křesťanské rodině, jaké v mé zemi bývají, s vzornými rodiči, kteří praktikovali a žili svoji víru, nechávali mi od dětství velmi velikou svobodu a zároveň nade mnou pozorně bděli. Snažili se mi dát křesťanskou formaci a dostal jsem zde více než na koleji, ačkoli mě od tří let vodili do koleje vedené řeholnicemi a od sedmi do jiné vedené řeholníky 2.

V domě prarodičů se naučil vést skutečný křesťanský život, přiměřený v každé chvíli okolnostem jeho věku; a byl za to Bohu hluboce vděčný až do konce svých let, kdy mu v mysli vyvstávaly velké i malé příhody z oněch prvních let mládí. Z jeho vlastní situace a z jeho široké kněžské zkušenosti vycházely pak rady, které nabízel otcům a matkám rodin.

Chtěl bych konkrétně zdůraznit, jak stále připomínal důležitost dobrého příkladu. Od první chvíle – říkal – jsou děti neúprosnými svědky života svých rodičů. Ani si to neuvědomujete, ale posuzují všechno a občas vás posoudí špatně. Takže to, co se v domácnosti děje, má vliv na dobro nebo zlo vašich malých stvoření. Snažte se dávat jim dobrý příklad, snažte se neskrývat svoji zbožnost, snažte se být ve svém jednání poctiví. Potom i oni se tomu naučí a budou korunou vaší dospělosti a vašeho stáří. Jste pro ně jako otevřená knížka 3.

Je moc důležité, aby rodiče – také tátové, ne jenom mámy – učili děti prvním modlitbám. Nenuťte je k dlouhému modlení: trošičku, ale dennodenně, radil sv. Josemaría. Když jsou maličké, vezmeš je za ruku a přežehnáš je ty, jejich ručkou. Na to se pak nikdy nezapomene. Vaše ohleduplnost, vaše zbožnost spolu se zbožností vašich manželů, našich rodičů, utkvívá v hloubi duše4. Velmi elegantně řekl též při jiné příležitosti: Ať vaše děti nechodí spát jako pejsci. Rád to říkám takto, protože to vyzní velmi jasně a pochopitelně. Pejsci se schoulí do kouta a je to. Vaše děti ne: mají se přežehnat předtím, než ulehnou, a říci pár slov přesvaté Panně a Bohu, našemu Pánu, i když duše není docela čistá5.

Přiznával si se svatou hrdostí, že nikdy – ani ráno ani večer – neopustil ústní modlitby naučené v dětství: nemnohé, krátké, zbožné. Takže vzpomínka na moje rodiče mě vede k Bohu a působí, že se cítím – zároveň s mojí pokrevní rodinou – pevně spojený s tou druhou rodinou, která byla v Nazaretě – Ježíšem, Marií a Josefem – a s onou nebeskou rodinou, jediným Bohem, který je ve třech osobách: Otcem, Synem a Duchem svatým6.

Jak děti rostou, je logické sáhnout po dalších modlitbách: otčenáš, zdrávas, požehnání jídla, růženec… A když dosáhnou dostatečného věku, je velmi vhodné, aby se účastnily nedělní mše svaté, ačkoli tehdy ještě nerozumí mnohému z toho, co se tam děje. Tak se semínko křesťanského života, zaseté při křtu, rozvíjí harmonickým, vyváženým způsobem. A připraví se na první svaté přijímání, u něhož Církev doporučuje, aby mu předcházela svátostná zpověď7.

Náš Otec vždycky učil tomu, že je vhodné uvádět děti do svátostného života, hned jak to jejich věk dovolí. Všimněte si jeho rady jedné matce: jen je veď brzičko, brzičko, jakmile začnou užívat rozumu, ke svaté zpovědi. A můžeš-li je připravit sama, připrav je. Jestliže ne, tak nějaký kněz, v něhož máš důvěru. Není pravda, že by děti zažily šok! Není pravda, že jim to neprospívá! Mně to velice prospělo, a to mě máma přivedla ke zpovědi, když mi bylo šest8.

23. dubna bude další výročí svatého Josemaríi – jeho prvního svatého přijímání: den zvláště příhodný k tomu, abychom poděkovali Ježíši Kristu za chvíli, kdy se poprvé svátostně usídlil v srdci našeho zakladatele i každého z nás.

Předchozí úvahy slouží nám všem: otcům a matkám rodin, profesorům a profesorkám na základních, středních i vyšších školách, těm, kteří při práci Prelatury pomáhají na formaci dospělých, i těm mladším, kteří se svými přáteli značně pomáhají v dorosteneckých klubech a podobných iniciativách.

Jsem velmi vděčný vychovatelům a tutorům, kteří se v profesionálním a apoštolském duchu věnují této péči, v těsném spojení s rodinami. Mějte na paměti, že bez spolupráce rodičů, bez dobrého příkladu v lůně rodiny by se snadno vysušily plody vaší práce, odvedené často za cenu velikých obětí. Proto vám stále připomínám, abyste zvali otce a matky na aktivity klubů a ke spolupráci na chodu kolejí. Připomínejte jim, aby svou povinnost vychovávat brali velmi vážně a vynakládali svůj čas, svoji materiální pomoc, svou iniciativu na tuto úžasnou práci připravovat vzorné občany a dobré křesťany v kolejích a dorosteneckých klubech, které jsou jakýmsi rozšířením domova.

V uplynulém měsíci jsem ve fatimské svatyni navštívil naši Paní: v mých modlitbách jste byli velmi přítomní vy všichni a kromě toho mi Pán dopřál tu radost setkat se s různými skupinami mých dětí z Portugalska: mužů a žen, mladých i starších, kněží i laiků. Buďte nadále velmi spojeni s mými úmysly, zvláště 20. dubna, na výročí mého jmenování prelátem Díla. A zvyšme své modlitby za papeže a jeho spolupracovníky.

Dříve než skončím, připomínám, abychom se snažili velmi do hloubky zúčastnit liturgických obřadů svatého tridua a potom velikonoční doby. Povzbuzujte své přátele, příbuzné a kolegy, aby vytěžili veliký užitek z těch svatých dnů. A snažme se naplnit ulice i naše domovy díkůvzdáními, úkony odčiňování a duchovními svatými přijímáními, a tak ukazovali Pánu a jeho přesvaté Matce nejhlubší city svých srdcí.

Se vší láskou vám žehná

váš Otec

+ Javier

Řím, 1. dubna 2015.

1 Papež František, Promluva k Italské asociaci početných rodin, 28-XII-2014.

2Sv. Josemaría, Poznámky z rozjímání, 14-II-1964.

3Sv. Josemaría, Poznámky z rodinného setkání, 12-XI-1972.

4Sv. Josemaría, Poznámky z rodinného setkání, 4-VI-1974.

5Sv. Josemaría, Poznámky z rodinného setkání, 18-X-1972.

6Sv. Josemaría, Poznámky z rodinného setkání, 28-X-1972.

7 Srv. Katechismus katolické církve, č. 1457.

8Sv. Josemaría, Poznámky z rodinného setkání, 14-VII-1974.