Život Panny Marie (XX): Královna a Paní vesmíru

Řadu textů o životě Panny Marie zakončujeme jejím korunováním jako Královny vesmíru. „A jako v lenním holdu jí vzdávají poctu andělé a praotcové a proroci a apoštolové... a všichni hříšníci, i ty i já.“

Panna Maria

 Korunování Panny Královnou a Paní veškerého tvorstva je posledním privilegiem, které bylo Panně Marii uděleno. Jakmile byla vzata s tělem a duší do nebeské slávy, bylo z nadpřirozeného hlediska logické, aby byla vyzdvižena Svatou Trojicí nade všechny chóry andělů a nad všechny světce. Nad tebou, volá křesťanský lid, je pouze samotný Bůh.

Jeden mesiášský žalm zpívá o slávě krále a jeho královny. Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná... Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva (Ž 45,3-7). A hned se žalmista obrací na královnu. Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj... Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. V zářivém oděvu ji vedou ke králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác (Ž 45,11-16).

Liturgie aplikuje tento žalm na Krista a Marii v nebeské slávě. Vychází z několika evangelních textů, které mluví výslovně o Panně Marii. Při Zvěstování jí Gabriel zjevuje, že její Syn bude navěky vládnout nad rodem Jákobovým a jeho království nebude mít konce (Lk 1,33). Stane se matkou syna, který v okamžiku početí jako člověk je Králem a Pánem veškerého světa. Ona, která ho porodí, bude mít účast na jeho královské vznešenosti. Totéž říká svatá Alžběta, když osvícena Duchem svatým volá velikým hlasem: Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána (Lk 1,43)? I svatý evangelista Jan v apokalyptickém vidění popisuje ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12,1). Podle liturgie a tradice církve je tato žena Maria, která zvítězila s Kristem nad pekelným drakem a byla ustanovena Královnou vesmíru.

Královská vznešenost Marie je utěšující skutečností pro všechny lidi, zvláště když si uvědomujeme Boží odplatu jako spravedlivý trest za naše hříchy.

Křesťanský lid vždy vyznával tuto nejvyšší slávu Marie podílející se na Kristově královské hodnosti. Podílí se ní díky narození (je matkou Krále) a vítězství (věrná účastnice vykoupení). Do jejích rukou vložil Pán přebohaté zásluhy, které získal svou smrtí na kříži, aby je předávala dál podle Boží vůle.

Královská vznešenost Marie je utěšující skutečností pro všechny lidi, zvláště když si uvědomujeme Boží odplatu jako spravedlivý trest za naše hříchy. Církev nás vybízí, abychom se ve všech našich potřebách utíkali k Panně Marii, naší Matce a Královně. Že je Matkou Boha a Matkou všech lidí je pevný základ synovské důvěry v její mocnou přímluvu. Tato skutečnost nás utěšuje a pomáhá nám, abychom dokázali povstat z našich pádů.

Závěrem těchto meditací k ní voláme slovy starověké modlitby: Salve, Regina, Mater misericordiæ; vita, dulcedo, spes nostra, salve! (Zdrávas Královno, matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva!) Bůh tě spasí, Královno a Matko milosrdenství... Ad te clamamus, exsules filii Evæ. Ad te suspiramus, gementes et flentes... (K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce...) Vkládáme do ní veškerou svou důvěru, protože matka naslouchá vždy prosbám svých dětí. Recordare, Virgo Mater Dei - říkáme jí -, dum steteris in conspectu Domini, ut loquaris pro nobis bona. (Pamatuj, Panno, Matko Boží, když budeš stát před tváří Pána, přimlouvej se za nás; srov. Jr 18,20). Maria o nás mluví před Otcem, Synem a Duchem svatým vždy dobře a dosáhne u Pána všeho, co potřebujeme. Především milost vydržet až do konce, kde nás čeká brána do nebe: Pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší, amen.

J.A. Loarte