Život Panny Marie (VIII): Uvedení Páně do chrámu

V osmém pokračování série článků uvažujeme o představení Dítěte v chrámu. Maria ho nabízí Bohu a Pán jí dává najevo, že ona sama bude mít účast na vykupitelském poslání Ježíše.

Panna Maria

Nával poutníků v Betlémě opadl. Po narození Ježíše našel Josef důstojnější místo, kde mohl ubytovat Svatou rodinu. Po osmi dnech byl Ježíš obřadně obřezán, aby byl jako muž připojen k izraelskému lidu. Dítě dostalo úředně jméno Ježíš, jak bylo nazváno andělem ještě před početím v mateřském lůně (Lk 2,21). Po čtyřiceti dnech, když nadešel čas jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Maria a Josef dítě do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně ... Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata (Lk 2,22-25).

Ani Ježíš ani Maria neměli povinnost se řídit těmito předpisy. Maria nebyla podle zákona ničím poskvrněna, neboť počala a porodila jako panna. Také Ježíš musel být podle zákona jako prvorozený vykoupen. Beránek Boží, který přišel sejmout hříchy světa. Třikrát je přesto krátce zdůrazněno, že všechno bylo uskutečněno podle Božího Zákona.

Církev v tomto vypravování vidí tu nejhlubší pravdu. V prvé řadě je to splnění Malachiášova proroctví: I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte (Ml 3,1). Kromě toho Maria pochopila, že Ježíš musí být přinesen do chrámu, ale ne aby byl vykoupen jako ostatní prvorození, ale byl nabídnut Bohu ve skutečné oběti. Tak to vyjadřuje list Židům: A tak když Kristus přicházel na svět, řekl: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ (Žid 10,5-7) Uvedení Páně do chrámu by se mohlo porovnat s kalvarskou obětí, kterou každá mše zpřítomňuje. V přípravě na tuto oběť a také při jejím uskutečnění na hoře Golgota bylo vyhrazeno zvláštní místo Ježíšově matce. Už od prvních okamžiků jejího pozemského života připojuje Ježíš Marii k vykupitelské oběti, kterou přišel naplnit.

Uvedení Páně do chrámu by se mohlo porovnat s kalvarskou obětí, kterou každá mše zpřítomňuje.

Účast na tajemství vykoupení byla Panně Marii odhalována postupně. Když jí anděl zvěstoval, neřekl jí nic o tomto úmyslu. Nyní jí ale bude řečeno ústy Simeona, muže spravedlivého a bohabojného, kterému to bylo zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše (Lk 2,26).

K setkání mezi Pannou Marií a Simeonem muselo dojít před bránou do chrámu, kterou se vstupovalo na nádvoří izraelitů. Na tomto místě stál jeden z kněží, kteří měli na starosti ženy, jež nabízely oběť za sebe a své syny. Maria se zařadila spolu s Josefem do fronty. Zatímco čekala, než dojde na řadu, došlo k události, která udivila všechny přítomné. K frontě se přiblížil důstojný stařec. Jeho tvář zářila radostí. Když přinesli rodiče dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle zákona, vzal Ježíše do rukou a takto chválil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ (Lk 2,29-32)

Mesiáš splní své poslání skrze utrpení. A matka je tajemně spojená s bolestí svého Syna.

Mesiáš splní své poslání skrze utrpení. A matka je tajemně spojená s bolestí svého Syna.

Když uslyšeli tato slova, zmocnil se Marie a Josefa údiv - stařec Simeon jim potvrdil to, co jim bylo sděleno Bohem prostřednictvím anděla. Ale vzápětí byla tato radost zastíněna: Mesiáš splní své poslání skrze utrpení. A Matka je tajemně spojená s bolestí svého Syna. Simeon jim požehnal a jeho Matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2,34-35) Také Anna, už pokročilého věku, bylo jí více než osmdesát let, přišla tam právě v tu chvíli a připojila se k Simeonovu proroctví. Velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma (Lk 2,38).

Z evangelia svatého Lukáše vyplývá, že Panna Maria představila Ježíše až poté, co si vyslechla proroctví. Jako oběť podala pár hrdliček nebo dvě holoubata, oběť, kterou podávali chudí místo beránka předepsaného Mojžíšským Zákonem. Nicméně ve světle Simeonových slov pochopila - v hloubce svého srdce -, že Ježíš je skutečný Beránek, který vykoupí lidstvo z jeho hříchů. A že ona, jako Matka, i když to úplně nechápala, bude úzce spojena s osudem svého Syna.

J. A. Loarte