Z Bronxu na univerzitu

Z kritických prací Roberta Putnama můžeme mít dojem, že mnoho amerických dětí a mladých lidí nemá a nebude mít žádnou příležitost k prosperitě. Zkušenosti Rosedale Center, které už léta pracuje v Bronxu s dětmi z chudých rodin, ale ukazují, že jejich nepříznivá situace se může zlepšit.

Sociální iniciativy
Opus Dei - Z Bronxu na univerzitu Foto: South Bronx Educational Foundation

Jak říká poslední sčítání lidu v USA, téměř 30 % z 1,5 milionů obyvatel Bronxu žije pod hranicí chudoby. Situace se na jihu této čtvrti New Yorku zhoršuje: pod hranicí chudoby se nachází 49 % dětí a 38 % z celkového počtu obyvatel. To dělá z této čtvrti nejchudší část země.

K problému chudoby se ale přidávají i další - značný počet rozpadlých rodin, drogy a kriminalita. 30 % starších 25 let nemá v Bronxu střední školu, přičemž tento podíl pro celé město je 15 %.

Foto: South Bronx Educational Foundation

Aby se tato situace mohla zlepšit, otevřela skupina žen Opus Dei v roce 1978 centrum Rosedale. Na jihu Bronxu vzdělávací programy dosáhly toho, že všechny žákyně dokončí střední školu a více než 90 % jich jde na vysokou školu. Vzniklé centrum následovalo koncem 80. let centrum Crotona, které je zaměřené na děti. Obě centra patří do South Bronx Educational Foundation.

S nadějí a s přesvědčením

Rosedale Center se snaží mladým a chudým lidem vštípit to, co Putnamu (viz odkazy na příbuzné články v původním textu v Aceprensa) tolik chybí: vážit si sebe samého a důvěřovat svým schopnostem. Používají tyto nástroje: individuální péče učitelů, zapojení rodičů, výchova charakteru, školní vzdělání, formace přirozená a duchovní, velká nabídka mimoškolních aktivit.

„Jestli se člověk může něco v Bronxu naučit, tak je to ta skutečnost, že hlavním problémem městských ghett není násilí, prostituce nebo užívání drog či alkoholu. Nejdůležitějším problémem, který se skrývá za všemi dalšími, je, že tito lidé ztratili naději dosáhnout svým osobním úsilím něčeho hodnotného“, říká Mary Meaney, absolventka Princetonu, která před několika lety působila jako dobrovolnice v centru Rosedale (Aceprensa, 28. 4. 1993).

Foto: South Bronx Educational Foundation

Dále dodává: „Dříve než budeme tvrdit, že naše okrajové čtvrti mají neřešitelné problémy, musíme se důkladně podívat na programy jako je Rosedale. Musíme představit mladým lidem vzory hodné následování a ideály, pro které by mohli žít. Musíme pohlížet na děti těchto čtvrtí jako na osoby, které mají vlohy a dary, a podněcovat je k rozvoji těchto darů a k tomu, aby využili všechen svůj potenciál.“

Život je umění

Program „One on One Tutoring“ (osobní tutoring) přiděluje každé žákyni v Rosentale jednoho tutora; je to buď studentka Fordham univerzity v New Yorku nebo už zaměstnaná dívka. Mají za úkol sledovat prospěch žákyně během kurzu. Setkání s tutorem je dvakrát týdně a trvá 1,5 hodiny. Kromě toho je speciální vyučování s tutorem, které má připravit žákyni na přijímací zkoušky na univerzitu.

V sobotu dopoledne mají žákyně mezi 9 a 14 lety mimoškolní aktivity, které je mají přivést k „životu jako umění“. Na jejich webových stránkách nalezneme: hudba, tanec, vaření, umění, výlety... Nápad, že život je umění vyžadující osobní zapojení, má vést k tomu, aby se člověk dokázal postavit poraženecké náladě.

V sobotu odpoledne je řada na mladé od 14 do 18 let. Tyto aktivity mají umocnit dovednosti, které jim budou užitečné na univerzitě: jak mluvit na veřejnosti, jak kriticky myslet, jak vést lidi... Dále jsou to aktivity dobrovolnické služby, setkávání zaměřené na profesionální práci, návštěvy vysokých škol a muzeí.

Dalším významným programem v centru Rosedale je hudební program, který je otevřen všem žákyním bez omezení věku. Každý pátek přichází do centra skupina profesorů z Conservatorio Concordia a učí je zdarma hře na violu, kytaru a zpěv. Dívky, které se chtějí této výuky účastnit, se musí zavázat, že budou nacvičovat sto minut týdně.

Foto: South Bronx Educational Foundation

Vzdělávání doplňují v létě další programy o délce čtyř týdnů. Pro mladší žákyně je toto vyučování spojené s hrou a je zaměřené na zlepšení se v mateřském jazyce, matematice a psaní. U starších žákyň se klade důraz na to, aby byly konkurenceschopné v profesionálním zaměstnání.

Článek byl publikován v Aceprensa