Víra ve dvaceti (8): Milost, která ti změní život

Existuje nějaký příběh lásky, ve kterém by nebylo odpuštění? Odpuštění je třeba dávat i přijímat. Matylda je univerzitní studentkou v Paříži. Ve videu vypráví, že při každé zpovědi se člověk vrací k Bohu a nechává se jím obejmout.

Věřící Opus Dei

Žít víru znamená žít s Bohem každý den. Kristus je pro mě někdo, s kým mám opravdový osobní vztah. Kráčím vedle Něho po celý den, stále, a tak svou víru každodenně prožívám s někým a ne s nějakou ideou nebo knihou.

Zpovídám se, protože sám Bůh si to přeje. Urazila jsem ho, a když někoho urazíme, musíme se mu omluvit. Zpověď nám pomáhá, abychom si uvědomili, že jsme Ho urazili a že je nám skutečně odpuštěno.

Abychom Boha milovali, máme vůli a svobodu. Když vycházím ze zpovědnice, vždy si uvědomím, že jsem moc, moc spokojená. Vím, že asi opět padnu, že dojde k dalším pádům. Protože se samozřejmě nezměním hned a úplně. Proto musím znovu začít a pro mě je to opravdový důkaz Kristovy lásky.

Stručně řečeno, chodím ke zpovědi, protože ho mám ráda, proto se vracím a přitom si často uvědomuji, že dělám pokroky, že jdu kupředu, a zároveň je důležité vědět, že výsledky jsou, když se zpovídáme často.

Také když jdeme ze zpovědi, jsme plní Boží milosti. A je to právě tato milost, která mění tvůj život. Cítíme se dobře, jsme šťastnější, protože vidíme, že nás Bůh miluje.

Právě nám odpustil a to má za následek, že mu odpovídáme s ještě větší láskou. Zbavili jsme se těchto maličkostí, které jsou zbytečné, které nám komplikují život. A nic se neděje. Víme, že máme chyby. Znovu začínáme, je to jako nový rozjezd. Vždyť když něco nového začínáme, jsme moc šťastní.

„Pán v této báječné svátosti očistí tvou duši a naplní tě radostí a silou, abys neumdléval ve svém úsilí a obracel se bez ustání k Bohu, i když ti vše bude připadat černé.

Svatý Josemaría, Boží přátelé, č. 214