Víra ve dvaceti (4): Působit na své okolí

Když se neopíjíš, nebavíš se? Je možné být s kamarády na večírku a ani moc nepít a neužívat drogy? Klement z Paříže má pro nás odpověď.

Věřící Opus Dei

Jsem věřící a bavím se.

Víru žiji naplno a zároveň

se umím bavit, aniž bych měl nějaké problémy.

Protože pro mne se víra a zábava nevylučují.

Klement s jedním kamarádem na boxu.

Jak se bavím? Je to prosté: jako ostatní.

Rád chodím ven s kamarády, popovídat si do baru nebo kavárny.

Už jeden rok s přáteli boxuji. Někteří jsou katolíci, jiní ne.

Rád jezdím na kole a chodím běhat.

Obvykle sportuji se svými kamarády v lese.

Jsme na břehu Seiny a koupeme se v řece poblíž města Fontainebleau.

Dáme si jedno nebo dvě piva a chvíli se bavíme.

Někdy mi kámoši říkají:

„Jistě, ty jsi katolík a tak se neumíš bavit.

Tvůj život není uplně normální, protože nikdy nepřeháníš,

nikdy jsme tě neviděli opilého ani pod vlivem drog.“

Já to naopak vidím z odlišného úhlu.

Bavím se, jak sám chci.

Myslím si dokonce, že se bavím více než oni.

Když jsem dokončil školu, někteří kamarádi mi říkali:

„Když ty přijdeš na nějaký večírek, atmosféra je trochu jiná.

Umíš se bavit, aniž bys to přeháněl, aniž bys dělal hlouposti.“

Je to tak. Náhle poznali, že je to možné.

I mně to pomohlo, když mi to kamarádi řekli.

Rád se bavím tak, jakým jsem, a proto jsem spokojený.

Mám jednu pomůcku: společnost mi nemůže říkat,

jak se mám bavit,

nebo mě přesvědčovat, že je nutné to vždy přehánět.

U zábavy si člověk vždycky musí stanovit nějaké limity.

A v tom mi pomáhá víra: udělat ze svého života něco velkého.

Víra je součástí mého života, nehodlám ji oddělovat od zbytku svého života.

Pros pokorně Pána, aby posílil tvou víru.

- Potom, s novým osvícením, lépe uvidíš rozdíl

mezi stezkami světa a svou cestou apoštola.

Svatý Josemaría Escrivá, Cesta, č. 580