Svatá Panna Maria, Matka Boží a Matka naše

Výtah ze 4. kapitoly knihy Javiera Echevarríe, Stezky křesťanského života, Planeta, 2001.

Další texty

Ze života naší Paní se učíme, napsal sv. Josemaría, že opravdová svatost nevyžaduje velkolepé skutky. Svatost se spíše nalézá „ve skryté a tiché oběti každého dne….Abychom se podobali Bohu, byli jím naplněni, musíme začít u naší přirozené lidskosti, přijímat od Boha okolnosti našeho života jako obyčejných mužů a žen a posvěcovat jeho zdánlivou nedůležitost. Tak to dělala Maria. Ta, která je plná milosti, předmět Božské lásky, pozvednuta nad všechny anděly a svaté, žila obyčejný život“.

Zde vidíme odrážet se jeden z podstatných rysů pozemského života naší Paní, a proto i povolání k svatému životu, který její život představuje. Je to jedna z úžasných ale jednoduchých pravd, které odhalíme při vstupu do Ježíšova, Mariina a Josefova domova v Nazaretě. Člověk hledající službu a zalíbení se Bohu může najít svého Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele v obyčejném životě, uprostřed denní práce a běžných povinností. Mariin života nás s velkou jasností učí, že je možné být plně ponořen v denních povinnostech ale zároveň je naplňovat Bohem. Je možné „být kontemplativní uprostřed světa“, udržovat důvěrný dialog s Bohem v běžných činnostech našeho dne.

Abychom si udrželi tento cíl, musíme nasměrovat naše každodenní aktivity k Bohu. A pokud nás bude velikost tohoto ideálu strašit svou nezdolatelností, úvaha nad věrnou odpovědí naší Paní nás povzbudí. Mimoto nesmíme nikdy zapomenout, že ve svých rukou máme nejen poklad jejího příkladu, ale od té doby, co vládne po boku svého Syna v nebesích, také její stálou pomoc, kterou je připravena nám poskytnout se svou mateřskou láskou a péčí. Jakmile se k ní obrátíme, a dokonce i předtím než tak učiníme, Marie nám přichází na pomoc, ačkoli docela často si její užitečné a milující ochrany ani nevšimneme.

Je to možné - a čistí to mohou na Mariině životě spatřit - jak být naprosto ponořeni do prací každého dne, a současně je posvěcovat. Je rozumné být "kontemplativními uprostřed světa".

Pamatujme také na to, že cesta naší Paní, jako jejího Syna, se neodvrací od kříže. Neměli bychom se bát kříže, protože u něj, díváme-li se a následujeme-li Marii, objevíme, jak nám Ona přináší útěchu zaplavující naši duši, když zapomínáme na sebe a odevzdáváme se Ježíšově vykupitelské lásce. Její mateřství, povýšené na nejvyšší možnou míru po boku jejího Syna na Kalvárii, je silné nicméně jemné pozvání doprovázet ji a sdílet její sebedarování pro spásu světa, objímajíce ji jako naši Matku.

Objevujeme bohatý poklad kříže v denním úsilí po pochopení ostatních a skutcích naší štědrosti v malých, každodenních příležitostech k službě druhým – i když je to těžké – v našem rodinném životě, pracovním prostředí nebo jiných společenských příležitostech; a v pokání a oběti, vyhledávaných a milovaných v našich běžných povinnostech. Nalézáme v tom důkaz naší střídmosti, lásky k svaté čistotě, sounáležitostí s trpícími a potřebami celého lidstva, zvláště těch nejslabších. Nalézáme jej ve vyhýbání se každé příležitosti ke hříchu, útěku od pokušení a rychlému návratu k Bohu prostřednictvím svátosti smíření. Jak nám říkal Jan Pavel II., Marie nám přináší světlo a pomoc, když se potřebujeme vrátit do domu Otce, abychom litovali svých hříchů, což je cesta vedoucí k radosti Božích dětí.