Někoho jako Tomáš

Lulú je ze Salvadoru a od roku 2008 žije v Argentině. Před šesti lety ji její maminka vybízela, aby se modlila k manželům Tomášovi a Paquitě a našla si tak na jejich přímluvu dobrého a hezkého chlapce, který by ji měl hodně rád. Tento příběh má šťastný konec a dnes, 14. února, na Den zamilovaných, je ta pravá chvíle na uveřejnění.

Vyslyšené prosby
Opus Dei - Někoho jako Tomáš Lulú a Santi na jedné nedávné fotce.

Jednoho dne v roce 2010 mi maminka s velkým dojetím zavolala: „Lulú, už vím, koho budeme prosit ve věci tvého chlapce: Tomáše Alviru a Paquitu Dominguezovou.“ Vyprávěla mi, že je to manželství, u kterého nyní probíhá kanonizační proces, a že se měli velmi rádi. Dala mi kartičku a já jsem se začala modlit za „někoho jako Tomáš“. Maminka mě upozornila: „Přijde, až nadejde čas.“

Následující rok jsem šla na večírek jednoho přítele mého bratra. Skoro celý večer jsem si povídala s dalším jeho kamarádem. Dobře jsem se s ním bavila, i když byl o dost mladší. Po večírku mi řekli, že „jsem se mu hodně líbila“, ale on na mě dojem neudělal.

DALA MI KARTIČKU A JÁ JSEM SE ZAČALA MODLIT ZA „NĚKOHO JAKO TOMÁŠ“. MAMINKA MĚ UPOZORNILA: „PŘIJDE, AŽ NADEJDE ČAS.

Za nějakou dobu, bylo to minulý rok, mi Santi - tak se jmenuje ten chlapec - napsal tweet. Párkrát jsme si už domlouvali schůzku, sliboval mi, že zajdeme na kávu, ale já jsem to pokaždé zrušila. A nyní jsem to byla já, kdo měl zájem.

Dohodli jsme se a ještě před setkáním jsem se podívala na jeho fotku; to jsem ale byla hloupá husa, pomyslela jsem si. Šli jsme do kavárny, dlouho jsme si povídali, hodně se nasmáli a on mě doprovodil až domů. Připadal mi dost hezký, měl velké plány do života a neměla jsem ani pocit, že by byl o tolik mladší. Ale co dál?

Modlila jsem se k Tomášovi a Paquitě a řekla jsem jim, že jim dávám devět dní, aby se něco událo ohledně tohoto chlapce, případně i někoho jiného. Už se mi moc nezamlouvalo chodit s tím nebo oním a na ničem se nedohodnout. Kartičku jsem se modlila několik let a mé kamarádky mi už moc nevěřily. Mnohé z nich považují za nemožné být zasnoubená jako křesťanka. Říkaly mi: „když budeš takto myslet, zůstaneš svobodná“.

I JÁ JSEM MÁLEM ZAČALA POCHYBOVAT, ŽE SI NAJDU NĚKOHO, KDO ZA TO BUDE STÁT. A TAK JSEM JE CELOU SVOU SILOU BĚHEM TĚCHTO DEVÍTI DNÍ PROSILA.

I já jsem málem začala pochybovat, že si najdu někoho, kdo za to bude stát. A tak jsem je celou svou silou během těchto devíti dní prosila. Mimo jiné jsem jim řekla, že pokud se nic nestane, „změním svatého“.

K mému překvapení jsme spolu devátého dne začali chodit. Všechno, co jsem si myslela o tom setkání v baru, se čím dál tím více potvrzovalo. Byl to báječný kluk, a to neříkám proto, že s ním chodím. Ale překonával vše, co jsem si představovala pod větou „někoho jako Tomáš“.

Chodili jsme spolu dva měsíce a začala jsem si dělat starosti, protože ten vztah se dál nevyvíjel. Hodně jsme si to užívali, byla jsem s ním ráda, ale nechtěla jsem se stát „jeho přítelkyní“. A tak jsem znovu prosila o něco konkrétního: aby se mě do konce týdne optal, zda chci být jeho snoubenkou.

A TAM V LUJÁN JSEM MU POPRVÉ VYPRÁVĚLA O TOMÁŠOVI A PAQUITĚ. UDĚLALO TO NA NĚJ DOJEM, PROJEVIL ZÁJEM A ŘEKL MI: „PROSÍŠ O SVATÉHO.“

Tuto neděli zmínil kněz během mše, že hledají lidi, kteří by šli na misie do Angoly. Mně se vždy líbila myšlenka jít někam na misie. A tak jsem mu z legrace řekla, že bych i šla. Odpověděl mi: „ty nemůžeš jít“. Já na to: „proč ne, když nemám snoubence...?“.

Později se mi svěřil, že se v tu chvíli málem zbláznil pomyšlením, že bych odjela bez něho. V pátek toho týdne, 2. května, jsme jeli do Luján na pouť k Panně Marii. Prosila jsem ji za Santiho, aby se stal mým chlapcem.

A tam v Luján jsem mu poprvé vyprávěla o Tomášovi a Paquitě. Udělalo to na něj velký dojem, trochu se zamyslel a řekl mi: „Prosíš o svatého.“ Vysvětlila jsem mu, že chci někoho, kdo by mě táhl vzhůru a já zase jeho, a že bychom mohli bojovat společně.

PROŽILI JSME SPOLU NĚKOLIK DLOUHÝCH ŠŤASTNÝCH MĚSÍCŮ. VÍM, ŽE TO, CO TEĎ PROŽÍVÁME, SE NEDÁ SROVNAT S TÍM, O CO JSEM PROSILA, A JSEM MOC VDĚČNÁ TOMÁŠI A PAQUITĚ.

Následujícího dne jsme spolu šli na večeři. Později v Puerto Madero mi položil významnou otázku. Uměl zpaměti dialog z filmu Pýcha a předsudek, kde se Mr. Darcy za deště vyznává z lásky a prosí o ruku Miss Elizabeth. A já mu odpověděla přesně to, co ona. Podle filmu, to bylo překvápko!

Když jsem mu řekla, že souhlasím, vyndal kartičku manželů Alvirových a řekl mi: teď, když jsme snoubenci, pomodleme se ji. Přečetl ji a prosil: „abychom byli věrní, abychom se každý den měli více rádi, aby byl Bůh vždy uprostřed nás dvou a aby pokud On chce, jsme založili rodinu jako byla ta Álvarova, domov zářivý a radostný“. Byla jsem tak zaskočena, že jsem jen řekla: „Ať se tak stane.“

Prožili jsme spolu několik dlouhých šťastných měsíců. Vím, že to, co teď prožíváme, se nedá srovnat s tím, o co jsem prosila, a jsem moc vděčná Tomáši a Paquitě, že jsou účastníky našeho vztahu. Chceme, aby se i naši přátelé nakazili tím, jak radostně prožívat křesťanské zasnoubení.

NEDÁVNO JSEM ZAČALA DALŠÍ NOVÉNU S TÍM, ABY MI SANTI NABÍDL MANŽELSTVÍ. UDĚLAL TO V PÁTEK, NA DEN PANNY MARIE ZÁZRAČNÉ MEDAILKY (27. LISTOPADU).

Nedávno jsem začala další novénu s tím, aby mi Santi nabídl manželství. Udělal to v pátek, na den Panny Marie zázračné medailky (27. listopadu). Jak jsme šťastní! I datum máme stanoven. Náboženský obřad bude 16. července 2016 v Salvadoru a občanský - oba obřady je třeba vykonat separátně - musí být o měsíc dříve v Buenos Aires. Takže druhé datum bude nejspíš 16. června. Na výročí svatby Tomáše a Paquity!